Osmička Holí
Na stole leželo deset tarotových karet čekajících na otočení a vedle nich Zápisky o válce galské otevřené na straně 228. Nedokázala ji zavřít a stále dokola pročítala věty, které prý pronesl Critognatus, šlechtic z kmene Arvernů, v roce 52 př.Kr.
Není to tak dávno, co byla svědkem výpovědi o podobných činech a důsledku jejich uskutečnění. Mlčenlivým svědkem bolesti a smutku, ukrytých velmi hluboko.
Otočila karty. Znovu sledovala věty v knížce, prosévala hologramy událostí posledních dnů a let, vnímala laskavé ticho samoty a vychutnávala chuť kávy. Osmička holí jako středobod obrazu na desce stolu a slova šlechtice o tom, co a jak udělat, jak se zachovat, aby neztratili svobodu a důstojnost. Rozhodnout se tady a teď, za všechny, kteří jsou s ním, s vědomím, že tento čin ovlivní nejen jejich současné životy, ale i bytí jejich potomků.
Nechtělo se jí k tomu stojatému symbolu nekonečna obklopeného dalšími argumenty nabádajícími jak naložit s tím, co se děje, vracet, protože pro ni znamenal vzpomínku na to, co by už vážně nechtěla žít. Být ovlivnitelná, bojácná, zraněná, důvěřivá a naivní.
Ta tarotová osmička ale za její zkušenosti nemohla. Vlastně jí dopomohla v určitých časech k tomu, aby díky pár slovům našla odpovědi na otázky, které byly vzdálené jako zlaté vrcholy pyramid. Teď to poselství opět ožilo mimo jiné i ve sdělení, že to, co nezvládneme, se k nám po určitém čase vrátí, minulost nás vyhledá, aby nás proklepla, aby se nás zeptala, jak jsme na tom, co jsme už pochopili, co ještě ne, a jestli nám ten ponor do hlubin pomohl dostat se víc k sobě samým a jsme-li připraveni tuto lekci konečně zvládnout.
Zeptá se a sdělí. Je něco, čeho se stále ještě bojíš? Je někdo nebo něco, co bys měl/a vyřešit? Tak to udělej, sejdi se s těmi druhými, nebo jim napiš. Ale udělej to.
Jenže, co když není kam, co když už, z různých důvodů, není komu?
Úsměv v očích její matky a vážný pohled jejího otce, ožily vždy, když začala tápat.
Byl nám dán veškerý čas světa, a tak je vlastně jedno, kdy si přiznáš, že víš, že ti lže, že tě využívá a že jediným důvodem vašeho spolužití je strach z reakce okolí, ze změny. Není důležité kdy, ale kvůli své vlastní důstojnosti to přiznej a nezavírej před tím oči. Narovnej se, nadechni a, i když nebudeš vědět, co opravdu chceš, přiznej alespoň sobě to, co už nechceš.
Byl nám dán veškerý čas světa, a tak ani nesejde na tom, kdy si uvědomíš, že láska je největší síla ve vesmíru a že sex je jejím nádherným fyzickým završením, nikoli důkazem, nebo dokonce samotným vztahem.
Byl nám dán veškerý čas světa, ale zároveň i tento život, který nám začal ubývat při chvíli našeho početí…Co nejhoršího se nám může stát, když dostaneme odvahu a uděláme to, po čem z hloubi duše toužíme? Zesměšníme se, ztratíme důstojnost, vážnost?
Vážně?
Jsou chvíle, kdy nás přestane ovládat strach a my jsme sami sebou. Je krásné a také možné takové chvíle žít.
Lenka
9. listopadu 2023